Vše o škole

Slovy J. A. Komenského: „Znát dobré, chtít dobré, konat dobré, a to i když se nikdo nedívá“.

Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti.
   Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Osvojování klíčových kompetencí je dlouhodobý a složitý proces, který má svůj počátek v předškolním vzdělávání, pokračuje v základním a středním vzdělávání a postupně se dotváří v dalším průběhu života. Úroveň klíčových kompetencí, které žáci dosáhnou na konci základního vzdělávání, nelze ještě považovat za ukončenou, ale získané klíčové kompetence tvoří neopomenutelný základ žáka pro celoživotní učení, vstup do života a do pracovního procesu.
   Klíčové kompetence nestojí vedle sebe izolovaně, různými způsoby se prolínají, jsou multifunkční, mají nadpředmětovou podobu a lze je získat vždy jen jako výsledek celkového procesu vzdělávání. Proto k jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají.
   Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu využívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí.
   V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní a digitální.

zdroj: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10842

Učení je každodenní činnost člověka, která probíhá denně již od narození. Je důležité prožít každý okamžik, napojit se na sebe i ostatní, porozumět sobě, svému prožívání, poznávat svět a tím se učit. 

Činnostní učení je založeno na metodě objevování. Žáci sami, na základě kroků doporučených učitelem, objevují principy a zákonitosti pozorovaných jevů.

Vlastní manipulací s pomůckami a vlastní tvorbou úloh získávají žáci poměrně rychle a především trvale praktické zkušenosti, k čemu nový poznatek nebo dovednost slouží, např. v matematice potřebné algoritmy a pravidla, aniž by počítali velké množství numerických příkladů bez porozumění.

Při činnostním učení postupujeme od prožitků žáků k faktům a teoriím.

Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život, a tak má pro žáky osobní smysl. Zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů a odkrývání jejich vzájemných souvislostí. Příklady a modelové situace učí žáky vnímat učení jako činnost důležitou pro vlastní život i existenci okolního světa.

V průběhu činnostních vzdělávacích postupů je žák veden k samokontrole, samohodnocení a odpovědnosti za svá rozhodnutí. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. Poznává okolní svět a následně poznává i sebe.

Během badatelsky orientovaného vyučování se žáci aktivně podílejí na průběhu výuky, kladou otázky a formulují hypotézy, které si následně sami ověřují. Hodně spolupracují ve skupinách a prostřednictvím informačních zdrojů pátrají po důležitých souvislostech. Vše vyzkoumané žáci prezentují před ostatními, což jim dává příležitost zažít dobrý pocit ze své práce. Témata jsou přitom propojená s  běžným životem žáků, takže si žáci získané poznatky snáze zapamatují. Metoda má navíc velmi pozitivní vliv na kolektiv a atmosféru ve třídě.

zdroj:https://clanky.rvp.cz/clanek/s/P/18991/BADATELE-INSPIRACE%C2%A0PRO-VYUKU-KTERA-BAVI-A-MOTIVUJE-ZAKY-K-UCENI.html

Co přináší učení pod širým nebem:

• Rozvoj odolnosti, sociálních dovedností, kompetencí, ale i ekologického myšlení. V přírodě se žáci mohou učit prostřednictvím zkušeností a pozorování, což podporuje aktivní učení a vede k trvalejšímu zapamatování.
• Učení venku zlepšuje fyzické zdraví dětí. Nejde jen o pobyt na čerstvém vzduchu, ale i přirozený pohyb, kdy do výuky venku můžeme zařazovat pohybové hry.
• Je tu i pozitivní vliv na duševní zdraví. Venkovní učení podporuje wellbeing u žáků a přirozeně tak zlepšuje třídní klima. Učením v přírodě se podporuje také kreativita a fantazie žáků, jelikož je nekonečným zdrojem pro hraní a objevování.
• Přírodní prostředí je pro děti přirozené a harmonické a pomáhá rozvíjet také dnes velmi důležitou odolnost a samostatnost; pomocí zapojení metod a technik neformálního vzdělávání také empatii, toleranci a respekt.
• Rozvoj kompetencí, který se zatím do praxe nepodařil tolik propsat, přestože je kompetenční výuka jedním ze dvou hlavních cílů Strategie vzdělávací politiky 2030+, se venku začleňuje do výuky skoro sám.
• Rozvoj sociálních dovedností, kooperace, plánování, řešení problému, komunikace s ostatními žáky.
• Žáci se mohou učit rovněž o tom, jaké dopady má jejich chování na přírodu a jak o ni můžeme společně i celospolečensky pečovat.
• zdroj:https://www.npi.cz/aktuality/11857-na-skolni-zahrade-lze-vyucovat-kazdy-predmet?utm_source=newsletter&utm_medium=email&utm_campaign=campaign_news&utm_content=jarouka_20.3.23